O seriálu

Seriál závodů horských kol pro širokou věřejnost

Bylo to před mnoha lety, v minulém tisíciletí. To jsme v rámci cyklistického oddílu TJ Česká Kamenice pořádali každoročně v květnu silniční kritérium (okruhy městem pro silniční kola). Závod, se startem a cílem v ul. 5. května, procházel ulicemi Husova, Žižkova, Nerudova, Nám.Míru a Dvořákova a měl v té době již přes 30 let dlouhou tradici. Koncem minulého milénia se začalo s rekonstrukcí Náměstí Míru a po dokončení bylo jasné, že není možné závody pořádat ve stávajícím formátu, neboť při rekonstrukci došlo k navýšení nájezdu na náměstí a tím k velkému riziku pádů. Ostatní varianty okruhů byly, buď z důvodů silného provozu nebo velmi nebezpečných úseků, nereálné.A tak skončila éra silničních kritérií. Bylo to v době, kdy byl na vzestupu zájem o horská kola.

My, ortodoxní silniční cyklisté „žiletkáři“ (jak říká Láďa Kadlec) jsme na „kořenáře“ nahlíželi s nedůvěrou. Kola kořenářů byla prostě nehezká, svary ocelových rámůvypadaly, že mají vydržet i jaderný výbuch, tři převodníky vepředu (to můžou vozit jen srabi). Navíc hrubé pláště, jak na motorce, ale motor to nemělo. A ty děsné, těžké tretry! Prostě NE,NE a NE! Silnice je prostě silnice!

Pak se to ale jednou zlomilo. Někteří kluci z oddílu si horala pořídili a dokonce zkusili i nějaký závod. Špinaví, bláto až za ušima a s krvavými šrámy se vraceli z vyjížděk po okolí a prvních závodů a líčili srandu i utrpení a volnost. A zřejmě ta volnost rozhodování kudy jet, zda po silnici, či terénem později ovlivnila naše kroky.

Plni dojmů z prvního velkého závodu na horském kole (maraton Author Král Šumavy v roce 1999), jsme se rozhodli zkusit ještě nějaké jiné. Něco jiného než maraton. A tak jsme absolvovali několik prvních závodů crosscountry. Průběh byl velmi podobný. Plno nadšených amatérů se snažilo zdolat překážky a nástrahy na trati. Bylo tam hodně pádů, přetržených řetězů a namotaných šaltrů (přehazovaček). Ale stejně jako na maratonu, plno nových zážitků, podnětů a známých. Takže, když jsme na jednom hodnocení v restauraci Na Ráně probírali zážitky, přišel nápad uspořádat také závody horských kol. No a protože jsme nebyli troškaři, řekli jsme si, že budou hned dva. Jeden v terénu (Okruhy pod Jehlou) a druhý, který měl trochu připomenout cyklistická kritéria z minulých let, městem (O pohár starosty města). Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Byl rok 1999, v srpnu a září jsme pořádali první bajkové závody. Náramně to bavilo nás, závodníky a také doprovod. A tak jsme, kde jinde než Na Ráně, rozhodli, že to zkusíme za rok znovu. Tentokrát to ale zkusíme větší, něco jako etapový závod, něco jako…. jo! Seriál!

Seriál závodů. To je to pravé! Dva závody už jsme si zkusili, ale co přidat a kdo to uspořádá? Inspirací pro nás byl Jakub Svoboda, který přišel s návrhem horské časovky na Jedlovou, tedy jízdy na čas do pekelného kopce, pěkně jeden po druhém, každý sám. Ale zdálo se nám to málo, chtělo by to maraton. Jenže, na dlouhý jako Král Šumavy jsme si ještě netroufli, tak jsme se shodli, že zkusíme, co by na to řekli kluci z Prysku, kteří tou dobou již několikrát pořádali sranda jízdu na kolech všeho druhu, minimaraton FOFR Cup (mimochodem, v roce 2025 FOFR Cup oslaví 30.výročí!).

Pár návštěv Prysku, pár společných sezení v kiosku a bylo dojednáno. Čtyři závody, to už je seriál! Ale co název? Chtělo by to něco výstižného, co kořenáři, často též žiletkáři vezmou. No a při jedné výrobní poradě, jsme si řekli, při debatě o kamarádovi a soupeři Luboši Lomovi, že ty naše závody budou pekelně technické, pekelně do kopce, pekelně rychlé a pekelně na severu.

A co s tím měl společného Luboš Lom? Jako profesionální cyklista žiletkář v roce1994 při slavné klasice Paříž–Roubaix, trefně pojmenované Peklo severu, absolvoval jeden z nejdelších sólo úniků v historii profesionální cyklistiky v délce 134 km, v dešti, ve 2 °C, prostě v pekelně těžkých podmínkách. Luboš Peklo, to silniční, proslavil hlavně u nás a tak jsme si vypůjčili neoficiální jméno této klasiky na naše kořenářské dovádění.

Narodilo se naše PEKLO SEVERU. Psal se rok 2000.

Co bylo dál uvidíte na dobových fotografiích v sekci archiv těchto webových stránek.      

Vojtěch „Dyktátor“ Marek a Roman Horký